Nové pověsti Finočnické - chapter two

V době nedobě, za časů nečasů, když Praha slavila desetileté výročí, ale naneštěstí ještě neexistovala žádná patolízalská komerční televizní stanice, která by o tom informova, protože televize byla stále zcela neznámou věcí, vládla kněžna Miluše svému království pevnou nohou. Jenže, přestože byla uvědomělá emancipovaná relativně silná žena, uvědomovala si, že přeci jen neunikne ženskému osudu: počít, porodit, vychovat a nakrmit dítě i s manželem, plně si uvědomovala, že i přesto že je kněžnou království, musí si najít muže, kerého by mohla s láskou a smířlivostí opečovávat. Vydala tedy rozkaz najít jí schopnáho muže, když přijeli všichni livrejovaní panáčci zpět do Prahy, aby za doprovodu spinetů předali zprávu o vhodném adeptovy na manžela, kněžna s radostí přijala zprávu, že v jakési malé zapadlé chalupě na Vysočině žije sedlák jménem Přemysl Zemák. Ihned se za ním vydala a po cestě přemýšlela, jaké krásné jméno: kníže Přemysl Zemák. Jaké krásné příjmení, kněžna Miluše Zemáková. Když dorazila na Zemákovu chalupu, uzřela muže, jak důmyslně oře pole, tak jako bude po několika staletích orat psychiku občanů České republiky jeho hodně pra – pra vnuk. Sice si každou chvílu hluboce přihnul z placatky s 51,5% slivovice, ale i tak to byl muž přímo pro ni. A tak se v české vládě definitivně zakořenil rod Zemáků, kteří se později přejmenovali na Zemany, poněkud to neznělo tak vidlácky.

Dr. Havlíček