Zlatovláska x krát jinak

Za π horami a druhé mocnině řekami, žil byl v levé polorovině princ. Byl velmi zámožný, jeho pozemské statky se rozrůstaly ze dne na den. Prvního dne činil jeho majetek neznámou x. Druhý den již vzrostl o 20%x a třetího dne se rozrůstal o 20% z 120%x. Tak to šlo po dlouhá léta. Princ přišel během svého života, který náleží celým číslům a současně 0 < x < 25, k obrovskému bohatství. Jeho kapitál se nedal vyjádřit tehdy známými čísly, proto dvorní písař Zdaňa vymyslel neznámou a tou vyjadřoval kapitál našeho prince. (Nutno říci, že vyjadřovat finance v neznámých není nejlepší volbou, například pokud máte na kontě x zlaťáků, naskýtá se možnost, můžete mít třeba 1 000 000 zlatých, ale také třeba 1 zlatý...) V  truhlici obložené lesknoucím se zlatem odhrážejícím majestát jejího vlastníka, vyložené sametem, se leskly jako odřeniny na Raketě drahokamy, safíry, smaragdy a všechno nač si lidská chamtivost vzpomene.  Zdaňa si nakonec neznámou tak zamiloval, že se s ní oženil. Vzal si jakousi neznámou dívku, kterou potkal v alkoholovém opojení v němž utápěl muka života. Denně s neznámou počítal a neustále všem říkal: "Mám neznámou rád, protože když je ve jmenovateli, tak neznám jméno..aaargh". Léta plynula a princ začal chápat idiotství svého bytí, neboť jeho život se jen těžko dal nazvat žitím, on prostě byl. Nikdy nepotkal ženu do které by se zamiloval, žil sám, opuštěn.

Jednoho dne se mu doneslo, že na jakémsi zámku obklopeném neprostupnou vodní propastí, žije princezna se zlatými vlasy. A tak poslal Zdaňu, aby mu jeho vytouženou princeznu dovedl, sic Zdaňův culík spadne na dlažbu. Zdaňa ve své moudrosti odpověděl: "Kde mám najít tvého květu, po všem širiširém světu?". Ve strachu o svůj culík se Zdaňa vydal na strastiplnou cestu do širého světa. Zdaňa putoval světem, ale zámek obklopený vodou nikde nezahlédl. Jak však putoval, objevil hrad zarostlý růžemi a o zdejších událostech se dodnes pěje v Písni o Zdaňovi:

Křížem kráž projel celým světem, o život a culík svůj musel se rvát.Poslední naději skoro když ztratil, růžemi objevil zarostlý hrad. Slunce zapadlo než prodral se trní a ve věži vysoké ji objevil. Dech se mu zatajil nad její krásou, na čelo bílé ji políbil. Když zvedla víčka, spatřila jeho časem a strádáním zestárlou tvář. Jala se ječet a na pomoc volá komornou svojí a hradní stráž. Se Zdaňou v tu chvíli svět se zatočil, jak zasažen bleskem zůstal tam stát. Pak po ní skočil a nechtějte vědět, proč ona navěky bude už spát...

Když skončil s princeznou Culenkou, vydal se dál. Zabloudil do lesa, temného pustého lesa. Najednou ucítil kouř, kůň se mu splašil a utekl. Uviděl hořící mraveniště. Plameny hladově pražili mravence jako arašídy. Zdaňa vytáhl "krakena" a oheň uhasil. Od mraveniště se ozvalo: "Děkujeme ti Zdaníku, až budeš potřebovat, tak si řekni tři slova: Vzorce, vytýkání a součin..taky ti pomůžou". Jednoho dne, za svítání vystoupil na skálu a jeho očím se otevřel nečekaně impozantní pohled. Zámek v prostřed jezera! Skočil do vody a v záblesku světel se leskl jeho hnědý zub. Doplaval na zámek a samurajsky si probil cestu až ke komnatám Zlatovlásky. Vzal spící Zlatovlásku do náručí a něžně ji nesl zámkem. Ani si nevšiml jak je krásná, když vstupoval do jezere, uvědomil si, že se Zlatovláskou na břeh nedoplave. Vzpomněl si na mravence. A najednou se před ním vytvořil most z mravenčích těl. A tak se Zdaňa vrátil k princi a předal Zlatovlásku do jeho rukou. Vrátil se k neznámé a žil šťastně až do konce svého života.

Dr. Havlíček