Dnes, při cestě na kruté Slezsko, jsme se rozhodli, že si uděláme menší přestávku. Byli jsme čtyři, já Dr. Ciglbauer, Dr. Havlíček, také zde byl Ondra Bílkosön zvaný Bílek a dokonce Jiří Bořecký von Bořetická 17, který měl tu čest, vézt ve svém dynamickém povoze pracovním označením raketa tak vzdělané a nepostradatelné hlavy, jako jsou ty naše. Na zadním sedadle uprostřed byly nepřehlédnutě umístěny vaky, které utvořily jakousi chcete-li kancelářskou přepážku mezi Dr. Havlíčkem a Ondrou Bílkosönem, já jako zástupce velitele povoze seděl vepředu.
Zastavili jsme na benzince, která nám jak se říká spadla do klína. Po zastavení odešel náš velitel, civilním označením Jiří Bořecký von Bořetická 17 na "chlapečky" a já jako zástupce velitele přebral velení nad lodí i posádkou v ní umístěné. Po chvíli si vzadu sedící Dr. Havlíček všiml stánku, ve kterém byl prodáván ovčí sýr zo Slovenska. Chuťové buňky Dr. Havlíčka ihned zaměřili svou pozornost k tomuto místu. A teď to přišlo, z nenadání jsme společně s Ondrou Bílkosönem zpozorovali název oněhož motorestu, na kterém to vlastně stojíme, bylo tam jasně napsáno: MOTOREST ČENDA. V momentu vyslovení názvu motorestu Dr. Havlíček zcela zapomněl na nějaký ovčí sýr zo Slovenska, poprevdě řečeno z toho názvu zcela zenergičtěl, výsledkem byl pokus o napsání pozdravu pro našeho velitele na zamlžené sklo rakety. Dr. Havlíček asi zapomněl, že je doktor, protože nejprve psal nápis AHOJ BOŘO obráceně, poté ho napsal obráceně jen z poloviny a až na třetí pokus to klaplo. Bezprostředně poté se Dr. Havlíček rozhodl na boční okno u místa řidiče nakreslit moji podoboznu, no řeknu vám, že malíř z Dr. Havlíčka asi nikdy nebude a jestli si někdy vůbec dělal iluze, jaký je malíř, tak to ho musím zklamat.
Po nějaké chvíli přišel velitel plavidla a nestačil se divit.
Pokud se někdy ocitnete na motorestu u Čendy, tak pozor, dějí se zde prazvláštní věci.
