Zápis z deníku člena výpravy Sebastiana Bajgara: "Je tu třeskutá zima, kéž by tu s námi byl Mamoswine, to bych se do něj zachumlal a bylo by mi teplo. Navíc ten ********, ********* Dr. Havlíček, určitě zas neví kudy jít..." Dr. Havlíček si razil neohroženě cestu sněhem se slovy "Bobová dráha". V nestřežený okamžik jej zasáhl projektil Sebastiana Bajgara. Nepokoje započaly! Doktor vzal obrovskou sněhovou hroudu a s řevem podobným řevu Jana Žižky se rozběhl proti Sebíkovi. Rychlým pohybem mu hroudu připlácl na hlavu až se mu sníh dostal do skafandru. Výprava se rozdělila na dva tábory, dvojčlenný tým Dr. Havlíčka a Patrika Pollaka a tým Sebíka, Kuby a Vojty. Taktická vyspělost početně slabšího týmu se ukázala ihned, Dr. Havlíček, znalec Husitství, přikázal postavit vozovou hradbu, opomínaje fakt, že nemáme vozy, ty nahradily toolbagy. Začali pouliční boje, Krysí válka, koule svištěly atmosférou. Spousta ran šla vedle, ale nakonec se Sebík přeci jen dočkal vytoužené vendety. Trefil Doktora do jeho Anusu (Ánu). Boje nadále pokračovaly, nicméně již ubývalo na intenzitě projektilů a jejich přesnost byla podobná přesnosti desetiných čísel. Deprimující zamrzlá krajina v okolí nutila výpravu postupovat dál. Navzdory všeobecné skepsi, výprava úspěšně zdolala výstup na Mount Švermova. Další cílem cesty, hala Tatran. Nutný směr: přesně opačný než jsme zvolili.
Dr. Havlíček
