Dneeeeeeees se podíváme zpátky do minulosti na to, jak to dopadne, když postavíte mě, tedy Dr. Ciglbauer / Cigiho do brány ve sportu, který se nazývá kopaná, čili fotbal.
Ten den, to byl čtvrtek, a dorostenci známých Gulls se slézali na hřiště za Sokolem, schylovalo se k velkému utkání. Síly byli rozděleny hned v zápětí a já byl přidělen k týmu Davida Špíze a spol.. Bohužel mi byl udělen ten natolik nechtěný post golmana. Tento post nepatří mezi mé oblíbeným, protože já nerad překonávám takové hvězdy jako je například Petr Čech.
Když už to ale přišlo, tak jsem si řekl, že přece nebudu dělat týmu potíže, a tak jsem nastoupil do brány. Ze začátku utkání to šlo, byl jsem pln optimismu, a měl jsem proč, po chvíli hry jsme vedli 3:0. Nerozchytanost se samozřejmě musela projevit. Po nějaké chvíli se na moji bránu valil šik soupeřových útočníků, a já z důvodu nerozchytanosti kapituloval.
Další a další góly padaly do mé brány, ale měl jsem i zákroky, to si nemyslete že ne. Obránci přede mnou už ztráceli trpělivost a po nějaké době jsem byl vystřídán. Na tuto chvíli jsem čekal celou tu dobu, konečně jsem se mohl zapojit do útočení. V té chvíli jsme oět začali získávat převahu a otočili jsme skóre. Bohužel ten hráč, který mě nahradil v bráně, už si nepamatuji, který hráč to přesně byl, no prostě ten dotyčný asi dostal chuť dávat góly a já byl opět převelen do brány.
Tentokráte jsem však možná trochu nečekaně držel svůj tým nad vodou a mi vyhráli.
Taková rada na závěr, v bráně je to složité, ale vy prostě musíte přijmout tento svůj úděl s pokorou a doufat, ža na vás půjde co nejméně střel. :)
Dr. Ciglbauer
