Po krátké odmlce zaviněné každoroční tradicí Vánoc se Vám vracím. Jistě jste se nemohli dočkat až Vás na alespoň krátký moment okradu o váš čas. Dnes se budu věnovat věci, kterou musí mít každý člověk, natož každý sportovec. Ano, budu mluvit o MOTIVACI. Každého člověka motivuje něco jiného, jelikož kařdý člověk je jedinečný nebudu se rozepisovat o tom, co Vás může motivovat, vždyť sami víte co dělat abyste našli motivaci. Ne vždy je však lehké ji nalézt, v těžkých životních momentech je motivace nejdůležitější, ale také je těžké ji nalézt.
Můj příběh se odehrál již dávno, bylo to na jakési lize minulé sezony. Jeli jsme tenkrát na dvojzápas do nedalekých Pohořelic. S týmem tentokráte jel jakožto trenér všem dobře známý Coach Carter alias Jakub Kovařík von Hrušovany u Brna. Po cestě, kterou Vám doufám pečlivě vylíčí můj kolega Seba Bajgar v nově připravované rubrice "Sebastianovy frky", kterou budete brzy moci uzřít na našich stránkách, jsme dorazili do pohořelické haly. Vím, že náš blog nečtou jen florbalisté, ale i ostatní občané České republiky. Proto Vás vážení spoluobčané upozorňuji, že tomuto článku nemusíte zcela porozumět, jsem si však jist, že sportovci a zejména moji spoluhráči tento článek pochopí.
V zápase s relativně lehkými soupeři se vždy hledá motivace hůř, než když jdete proti kvalitnímu rivalovi. Přesně jsme to mohli vidět na právě probíhajícím MS hokejistů do 20 let. Na této celosvětově nejdůležitější akci hokejového roku lze hledat motivaci nejen v tom, že reprezentujete svůj národ, svoji zemi a svůj domov. Jen těžko také lze pominout fakt, že také reprezentujete sebe sama před drobnohledem hledačů talentů. Vždy je třeba potlačit své ego a postavit před něj tým. Jen tak lze vítězit. Vítězové hrají jako tým, chovají se jako tým a co je nejdůležitější, jsou tým. Pokud se každý snaží dát gól, umít všech pět hráčů soupeře a pak ještě rozhodčího náhodou stojícího u branky, nemá šanci uspět. Rozhodčího nikdy neumejete, zvlášť je-li to Pája.
Ale zpět k mému vyprávění, vstoupili jsme do šatny a okamžitě padl náš bystrý pohled na kalendář, který možná byl z roku 2005, ale na jeho titulní stránce byl obrázek vyzývavé spoře oděné slečny. Všem proběhla hlavou stejná myšlenka - "Perspektivní řezivo!". Coach Carter využil svojí geniality tak, jak to nikdo nečekal. Zjevně se dlouho zabýval studií hráčské psychologie, jelikož jeho reakce byla obdivuhodně prozíravá. Mohutným skokem zakryl obrázek playmade a se slovy: "Jestli vyhrajete můžete se podívat" schoval kalendář do bezpečí své náruče. Každý se samozřejmě chtěl potěšit ženskou fyziologií a tak se podařilo hráče motivovat k výkonu, který nemá v dějinách obdoby. Bohužel moje, sic dalekosáhlá, ale přesto ne dokonalá paměť avangardně vymazala výsledky našich zápasů, ale je jisté, že jsme zvítězili. A zaslouženě jsme se jako tým pokochali nad kalendářem. Zvláště obrázek k horkým srpnovým dnům byl zajímavý.
A co z tohoto článku vyplývá? Milé dámy, které čtete tento článek, dozvěděli jste se, že hráče mužského pohlaví zjevně nejvíce motivuje přítomnost sličným osamělých slečen, čekajích na obětí a vězte, že jsem připraven ho poskytnout. ;) A moji spoluhráči se po mojí kontrole jistě také nenechají pobízet. ;)
Krásné již uplynulé svátky a šťastný nový rok.
Dr. Havlíček
(Pozn. Dr. Havlíčka) - pro zájemce z řad slečen, zde je odkaz na ČfBU a seznam utkání mužstva starších žáků: https://www.cfbu.cz/redakcni_system/index.php?tabulka=1&soutez=1111 - přijeďte nás podpořit!
