Dr. Havlíček popsal svoje "cesty"

Možná to některé překvapí, ale Dr. Havlíček není jen ledajakým doktorem, který se pokouší porozumět lidské mysli, jakožto psycholog, rozmnožovacímu pudu, jakožto sexuolog, ale i aktivním hráčem. Však také háže své joky na trénincích už dobrých sedm nebo osm let. A nyní Vás seznámím s jeho "cestami".

Dříve, když jsem býval mladší, jezdíval jsem šalinou povětšinou s knihou v ruce a snažil jsem si v zápalu četby vydobýt svoji pozici v přeplněném spoji. Povětšinou marně.
Později jsem zjistil, že četba člověka v tomto lítém boji o teritorium činí zranitelným a nestabilním. Proto nebyl problém prolomit obranu.  Upustil jsem tedy od četby a zvolil jsem strategii "spálené země" jednoduše jsem se posunoval po voze, tak abych měl vždy dostatek místa ve své diskrétní zóně. Nezanechávajíc za sebou ničehož, než ostatní. Později, jsem zjistil, že "spálená země" má i další výhodu. A to je nedostižitelnost, pokud jedete ve voze a uzříte revizora. Jelikož se neustále vzdalujete, nemá pracovník DPmB šanci Vás dostihnout.

Když jsem začal poslouchat po cestě na tréninky, za slečnami nebo kamarády písně, neustále jsem "spálené země" využíval, tentokrát proto, abych našel prostor, kde nebudu muset neustále sundávat sluchátka z uší a poslouchat starší spoluobčany. Vždy jsem byl hrdý na to, že jsem by slušně vychován. Ale pokud pustím sednout nějakého člověka, který pamatuje ještě první Husákovi narozeniny, nepotřebuji slyšet děkovné řečičky. Tito "lidé", většinou nazývaní důchodci nebo senioři, dokáží dokonale využít neduhu stáří, tj. remcání. Pokud byste je sednout na jejich vysněné místo nenechali, museli byste si vyposlechnout nekonečný proslov o zkaženosti současné mládeže.

A co dělám v šalině dnes? Většinou přemýšlím nad marnotratností lidského života nebo vymýšlím další článek, kterým bych obohatil Finočník. Samozřejmě mi v pozadí hraje kvalitní hudba, ti kteří někdy slyšeli moji hitparádu jistě ví, že mám opravdu široký repertoár.

Ale něvěště hlavu milé dámy. I na Vás myslím, kamarádky, spolužačky, kamarádky kamarádek...vy všechny se objevujete v mém ještěrčím mozku. Takže, vyvstala nám tu otázka (ryze pro slečny) "myslí právě na mě?"

Dr. Havlíček