My všichni mladí to velice dobře známe, potýkáme se s tím téměř každý den a neustále na to nadáváme, ano, mluvím o důchodcích. Samozřejmě ne všichni důchodci nejsou otravného rázu, ale obvzlášť v Brně mi příjde, že jsou důchodci daleko otravnější a nesnesitelnější než kdekoliv jinde.
Jeden příklad za všechny, jedete šalinou a sedíte si u okna, necháváte sluníčko aby vám trochu změnilo barvu pleti, no prostě siesta (ještě dodejme, že sedadlo před vámi je volné), na jedné zastávce však nastoupí důchodce, zaujme pro něj drsné a v jeho době populární postavení u tyče nad vámi a tvrďácky naznačuje, že ho máte pustit sednout, a to bez ohledu na to, že před vámi je volné sedadlo.
Asi nejhorší však je jít v dopoledních hodinách nakupovat do jednoho ze supermarketů, na druhou stranu to může být celkem adrenalinový zážitek. Skutečně, opravdu je to tak, už jen se dostat alespoň nějakoiu rychlostí přes vchodové dveře a tedy prodrat se hradbou důchoďáků, to chce opravdu odhodlání. Nezapomínejme, že bez silných nervů by to asi taky nešlo, třeba když se paní rozbije vozík a ona se málem rozbrečí, že to prostě nejede. Ale nejlepší je, když jste u pokladny a důchodce na vás ze zadu naléhá, že má menší nákup než vy a že by jste ho měl pustit.
Mé doporučení zní takto: v dopoledních hodinách se centru města a nákupum raději úplně vyhnete, ušetříte si nervy.
Dr. Ciglbauer
