Umíte si představit mrože na bobové dráze, pokud ano, možná už se nyní nálezáte na podlaze v záchvatech smíchu a se slynami ven z pusy, ale ona to zas taková legrace není, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Sama ta představa dost závisí na tom, jakého mrože si představujete, jestli mrože pražského, afrického nebo brněnského. Tak či onak, takový mrož samozřejmě něco váží, takže bobová dráha musí být přizpůsobena takové váze, a nejen bobová dráha, ale také vozítko a vlečné lano, které tahá vozítka nahoru do kopce.
My máme mrože brněnského, ten je svým specifickým knírem téměř k nenapodobení ostatními mroži. Všichni jsme byli zvědavi zda nám mrožík nevyletí z některé ze zatáček a nebo jestli pod ním nerupne náprava vozítka. Naše pozornost se také upínala k radaru umístěném na spodním konci tratě, jelikož se jaksi neoficiálně rozeběhla soutěž o nejrychlejšího bobaře. V tomto jsme našemu mrožíkovi věřili, protože zákony fyziky velí - čím objemnější, tím rychlejší z kopce. Těžko říci čím to bylo, ale náš mrož patřil mezi ty nejpomalejší, ale my nejsme hloupí a nevylučujeme možnost, že si mrož číslo, které mohl spatřit na radaru vymyslel, protože jel tak rychle, že se nestihl podívat.
Dr. Ciglbaeur
P.S.: Osobně doufám, že si tento článek někdo špatně nepřebere, protože je napsaný ze srandy a k pobavení ostatních.
