Vážení čtenáři.
Tento článek nemá být jakkoliv vtipný a nemá na Vaší tváři vyvolat jakýkoliv náznak úsměvu. Taktéž nemá pojednávat o jakékoliv konkrétní osobě či skupině. Pokud se v osobě v článku "kritizované" personifikujete, tak na Vás apeluji, neurážejte se, zůstaňte nad věcí a zamyslete se, co jsem asi chtěl říci. Tento článek nemá v žádném případě dotyčného nějakým způsobem urážet či napadat, ale pouze mu přátelsky a upřímně sdělit názor více než jednoho člověka. To jest jakási předmluva, nyní se raději vrhnu do psaní, než se mé myšlenky rozutečou.
Když se vaši spoluhráči jen tak mezi řečí začnou sázet, jestli dorazíte nebo nedorazíte na trénink, tak se může tato kuriozita z počátku zdát směšná, snad až absurdní. Ale když v tom pokračují a přidá se i trenér, pak je možná potlačena legrace na druhou kolej. Je to tak trochu alegorie, celý tento článek, to všechno co se tehdy říkalo. Možná, že už nejde jen o pouhou prostoduchou zábavu, možná se tím snažím něco říct, něco naznačit, něco změnit. Ale co? Na to musí přijít dotyčný sám. Musí pohlédnout na sebe a být maximálně objektivní a kritický. Možná nejde jen o jeden trénink, možná je tím zamýšleno něco širšího a mnohem důležitějšího. Snažně dotyčného prosím, zamysli se a snaž se pochopit. A promiň, možná je tato kritika až příliš silná, ale musí to tak být, kvůli tobě, pro tvoje dobro. Možná, že není nejdůležitější být dobrý hráč, ale dobrý spoluhráč.
Ostatním se omlouvám také, tento článek možná vůbec nepochopíte, ale na tom nezáleží, jde jen o jednoho, který ho musí pochopit. Snad se brzy naskytne nějaká příležitost, ke které se budu nabízet sepsání nějakého toho článečku.
Dr. Havlíček
