Vážení čtenáři,
Dnes Vás seznámím s událostmi z sporthotelu Řízkárna. Tento hotel se stal jednodenním obydlím dorosteneckého mužstva, které vyrazilo do hlavního města bojovat o medaile.
Cesta k ubikacím nebyla snadná, ba naopak, dala by se přirovnat k Hillaryho výstupu na Mount Everest. Po několika minutách se výprava vyšplhala do více než poloviny Mount Řízkárna. Jejich zornicím se naskytl pohled, který byl sice poněkud zkažen faktem, že byla taková tma, že nebylo vidět ani na krok, přesto však výprava zaplesala radostí. Řízkárna se rozprostírala v celé své kráse na vrcholu velekopce.
Co na nás však čekalo nahoře, nebylo ani v těch nejhorších nočních můrách. Původně jsem se ubytoval v dvoulůžkovém pokoji pouze se Štěpánem, ale když díky lehkým zmatkům neměl kam složit hlavu náš přítel Sázava, přidal se k nám. Krátká chvíle čekání na personál byla přerušena příchodem jakési Albánky. Později jsme zjistili, že se nejednalo o kurtizánu, ale o personál hotelu. Vše nasvědčovalo tomu, že zde pracuje sama. To však lehce popíral fakt, že si neustále mumlala něco pro sebe, znělo to asi takto: „Kam to ta ***** dala, ta je úplně blbá..“. Bylo samozřejmě možné, že do ní vstoupil ďábel, nebo že se pomátla, ale přesto nám to připadalo kuriózní. Později se přiřítil další Albánec. V tu chvíli nám bylo jasné, že máme co dočinění s mafií. A co víc, byla to mafie z Albánie.
Dr. Havlíček
