Vážení čtenáři,
dnešní článek bude pojednávat o faktu dvojnictví, jelikož se mi již několikrát stalo, že jsem potkal člověka, který vypadal na chlup stejně jako někdo, koho už znám.
Poprvé jsem se s tímto zajímavým přírodním jevem setkal na play off dorostenců v Pardubicích. Zde se nacházel jistý Bína, který byl opravdu hodně podobný Ríšovi. Ostatně o tom již napsal článek Dr. Ciglbauer.
Podruhé k tomu došlo, a to je přátelé opravdu zajímavé, na cestě z MČR dorostenců v Praze. Nyní Vám popíšu celý incident.)
Společně s Ondíkem jsem se prodral dvěřmi do kupé. Bořek nás mohutně povzbuzoval, ale myslím, že jeho myšlenky se toulaly někde v okolí jídelního vozu. Jak jsem se později dozvěděl, nakonec tam skončil a pravděpodobně tak způsobil Českým drahám nemalé potíže se zásobováním. Ihned poté, co jsem se usadil na zpočátku pohodlné sedadlo, padl můj zrak na muže sedícího naproti. Bylo to nepopiratelné, naproti mé maličkosti se tyčila silueta člověka, který svým vzevřením připomínal Bořka tak dokonale, až mi z toho málem ukanula slza na kožený potah sedadla. Když z jeho tváře zmizel poslední stín, zjistil jsem, že je Bořovi opravud na chlup podoben, ačkoliv jeho ochlupení na hlavě řádově převyšovalo to Bořkovo. Nemohl jsem si nevšimnout těch výrazných vousů, které pokrývaly jeho líce, ůstu i bradu tak dokonale, že kdyby zašel do solária a poté se oholil, měl by opálenou sotva polovinu tváře a jeho lysina by vytvořila zajímavé tmavé kolečko uprostřed hlavy. Nervozně bušil do klávesnice notebooku a nevědom si, že má ve vlaku ztraceného bratra neustále pročítal jakési papíry. Když jsme po třech hodinách dorazili do Brna, uzřel jsem pravého Bořka. Ta podoba byla neuvěřitelná.
Dr. Havlíček
