Kalamita - díl I.

Vážení čtenáři, určitě jste zaznamenali přírodní události dní minulých, pro ty co tuto skutečnost nepostřehly mám jeden typ, zkontrolujte váš zdravotní stav, a to po fyzické i psychické stránce. Ve dnech dnes už minulých prostě a jednoduše napadlo trošičku více sněhu, který nadělal vrásky na čele ne zrovna málo lidem.

Sobotní ráno jsem se jako vždy vzbudil, nasnídal, no prostě nic neobvyklého, ale něco bylo jinak. Dynamicky jsem se tedy podíval z okna a málem jsem zapomněl, že za chvíli hraji. Bohužel jsem v tuto dobu nedisponoval žádným mezičtvrťovým zařízením na přepravu osob v subprostoru, takže jsem musel ven skrz nástrahy kruté únorové zimy. 

Je to smutné, ale v Dopravním podniku města Brna asi neznají řetězy na tramvaje, takže je jasné, že spoje nabíraly několikaminutová zpoždění. Bohužel tyto zpoždění velice pochroumala můj psychický stav. V takovou chvíli se bohužel nedá dělat nic jiného, než pojídat hroznový cukr a doufat v zázrak. Naštěstí se brzy na horizontu objevila světla a já věděl, že naděje být na hale včas žije. 

Řidič tramvaje jel sice s vypětím všech sil, ale zima byla silnější. I proto se tato jízda nedá nazvat jízdou, ale pouze ubohým pokusem o ni. Co o to že při pokusu rychle zabrzdit to znělo spíš jako dítě, chtíc se naučit zabrzdit na lyžích, ale v mé duši stále plápolal ten malý ohínek naděje. 

pokračování v druhé epizodě 

Dr. Ciglbauer