Pokuty jsou běžná na ulici spatřitelná věc. Taková pokuta se dá dát za lecos, třeba za nějakou tu krádež a podobně. Pokut je plný svět, někde mají pokutu za lízání zmrzliny, jinde za sprostá slova, nebo také ve florbalu za pozdní příchody.
To ale není nic oproti pokutám ve vlacích na českých železnicích a v jejich okolí. To jsme tak jeli z Ostravy a ve vlaku měla službu jedna moc hodná paní průvodčí. Někteří z nás z této paní měli strach, jiní byli odvážnější, tak či onak se asi paní moc dobře nevyspala.
Od samého počátku měla problém z našemi zatáhnutými závěsi v kupé. Z těchto situací pomalu začínali učůrávat všichni přítomní, dokonce i Jiří Bořecký von Bořetická 17. Situace vyvrcholila ve chvíli, kdy jeden z nás použil madlo od dveří jako opěrátko na nohy. Paní dovalila, a hned do nás začla hustit něco o pokutě za jedno kilo a hned poté se dostala na 500. Nic neuniklo pozornosti vedlejšího kupé, ze kterého okamžitě dorazil Tomáš Kos. Nejlepší to bylo ve chvíli, kdy se Kuba Dvořák von mladší žáci neudržel a začal se řehnit, v tu chvíli se všichni začli smát. Paní jen stačila říct "Co je tady k smíchu" a "Já si to vyřídím s vaším vedoucím", to však bylo zbytečné, jelikož náš Jirka stál na naší straně.
Dr. Ciglbauer
